Kontroverzní témata

14. 03. 2009 13:47:32
AUGUSTO PINOCHET ( ...tvrdím, že Augusto Pinochet zachránil Chile od jihoamerické bídy...) LEGALIZACE MĚKKÝCH DROG (...tvrdím, že je lepší mít něco pod kontrolou a na očích...) EUTANÁZIE (...tvrdím, že aktivní eutanázie je humánnější než pasivní... )

1. AUGUSTO PINOCHET ...tvrdím, že Augusto Pinochet zachránil Chile od jihoamerické bídy...

Generál Augusto José Ramón Pinochet Ugarte (25. listopadu 1915 Valparaiso10. prosince 2006) byl vůdcem chilské pravicové vojenské junty a později i prezidentem, vládnoucím Chile v letech 19731990. Protože od počátku své vlády Pinochet ovládal moc zákonodárnou a výkonnou, je označován za diktátora.

Převrat

K moci se dostal během násilného převratu, který sesadil tehdejšího prezidenta Salvadora Allendeho, lékaře a marxistu, který byl prvním komunistickým prezidentem Chile, prosazoval znárodňování a silnou orientaci na Kubu a na Sovětský svaz. Tento komunistický režim srazil Chile na kolena a zruinoval ekonomiku. Vojenský převrat ukončil období napjatých vztahů mezi Chile a USA, které se aktivně snažily zbavit Salvadora Allendeho moci a umožnil Pinochetově vládě realizovat zásadní ekonomické a sociální změny v duchu neoliberální doktríny, umožnil však i masové porušování lidských práv politických odpůrců.

11. září 1973 armádní jednotky vedené Pinochetem zaútočily na prezidentský palác La Moneda a převzaly moc od prezidenta Allendeho, který byl později nalezen mrtvý (buď spáchal sebevraždu, nebo byl zabit při útoku na La Monedu). Byla vytvořena junta, jejíhož vedení se záhy ujal Pinochet, která okamžitě pozastavila platnost ústavy, rozpustila parlament, zavedla přísnou cenzuru, pozastavila činnost politických stran, zvláště těch, které tvořily Allendeho koalici Lidové jednoty (Unidad Popular), a znemožnila veškeré legální politické aktivity v zemi. Pinochetova junta (pronunciamiento militar), a zejména její tajná policie DINA (1973-1977), rozpoutala kampaň teroru proti svým oponentům z řad socialistů, miristů (MIR - Movimiendo Izquierdo Revolucionario, Hnutí revoluční levice) a komunistů. Několik tisíc Chilanů bylo popraveno nebo zmizelo, 27 000-30 000 lidí bylo uvězněno a mučeno. Mnoho z těchto lidí bylo vypovězeno ze země a přijímáno v zahraničí (zejména ve Švédsku, v Itálii, ve Francii, v zemích bývalého východního bloku a před r. 1975 i v Argentině) jako političtí uprchlíci. Často byli pronásledování chilskou tajnou policií i mimo svou zemi v rámci tzv. Operace Kondor. Vedle nenásilné opozice existoval i ozbrojený odpor proti diktatuře, vedený ilegální komunistickou stranou a Lidovou frontou Manuela Rodrígueze (FPMR). Souhrnná zpráva tzv. Rettigovy komise, vytvořené z Pinochetových odpůrců i stoupenců v r. 1990 pod oficiálním názvem Národní komise pravdy a smíření, stanovila počet obětí režimu na 3197.

V roce 1978 souhlasilo v referendu 75% voličů s pokračováním Pinochetovy vlády a současným směřováním země. V roce 1980 byla schválena nová ústava, která nařizovala další prezidentské referendum s jedním kandidátem v roce 1988 a návrat k tradičnímu politickému zřízení v roce 1990. V referendu v roce 1988 Pinocheta podpořilo pouhých 45% voličů, což vyústilo v uspořádání vícekandidátské prezidentské volby v roce 1989. Nově zvolený prezident Patricio Aylwin převzal od Pinocheta moc v roce 1990, nicméně ten zůstal na svém postu vrchního velitele armády až do roku 1998, kdy získal doživotně křeslo v chilském senátu, což mu zajišťoval ústavní dodatek z roku 1980.

Soud s Augustem Pinochetem

V roce 1998, stále jako vlivný muž v Chile, odcestoval Pinochet do Velké Británie, aby se podrobil léčení. Během jeho pobytu v Anglii na něj byl vydán zatykač španělským soudcem Baltasarem Garzónem. Pinochet byl více než rok držen v domácím vězení a poté propuštěn ze zdravotních důvodů. Po návratu do Chile rezignoval na své senátorské křeslo po rozhodnutí vrchního soudu, který konstatoval že trpí vaskulární demencí a nemůže být postaven před soud pro porušování lidských práv. Tato obvinění byla vznesena již několikrát před jeho zatčením; nikdy však nebyl souzen. V květnu 2004 chilský vrchní soud rozhodl, že Pinochet může být postaven před soud, a v prosinci toho roku byl následně obviněn z několika zločinů. Do své smrti přebýval v domácím vězení kvůli obvinění z porušování lidských práv při vojenské operaci Karavana smrti, kdy se odstraňovali jeho odpůrci, a také kvůli daňovým podvodům a zpronevěře státních fondů ve výši 27 miliónů dolarů (600 miliónů korun). 3. prosince roku 2006 byl po několikanásobném srdečním záchvatu převezen do vojenské nemocnice, kde 10. prosince zemřel.

Stoupenci a odpůrci

Pinochetovi zastánci vyzdvihují jeho zásluhy za odvrácení hrozby komunismu, boj proti radikálním levicovým teroristickým skupinám a prosazení politiky volného trhu, což vedlo k ekonomickému růstu v zemi, který pokračoval až do 90. let 20. století.

Jeho odpůrci jej obviňují ze zničení chilské demokracie, prosazování politiky represivního státu, uspokojování soukromých potřeb z pozice svého postavení a přijetí ekonomického modelu, který měl údajně zvýhodňovat bohaté a poškodit střední a nižší příjmové skupiny obyvatelstva. V současnosti i jeho zastánci přijímají jako fakt, že za jeho vlády došlo k pronásledování, tvrdému mučení (až na 30 000 osob, přesné údaje nejsou známy) a zabíjení tisíců lidí, kteří nesouhlasili s jeho politikou.

Pinochet a Československo

Místopředseda československé vlády Valtr Komárek údajně pozval při návštěvě Chile v březnu 1990 Pinocheta na návštěvu Československa, Komárek to ovšem odmítá. Generál Pinochet navštívil Československo a Českou republiku dvakrát v první polovině 90. let, šlo ovšem o obchodní jednání. Mezi české obdivovatele Pinocheta patřil i bývalý disident Václav Benda. Schůzku s ním během své druhé pražské návštěvy však gen. Pinochet odmítl s poukazem na nepolitický charakter své cesty 1.

Dnes je Augusto Pinochet obdivován hlavně v konzervativních a tradicionalistických kruzích, má ovšem stoupence i mezi neoliberály - např. Pinochetův ministr práce José Piňera byl oceněn Občanským institutem. K Pinochetovi se hlásí i otevření neofašisté a neonacisté.

Různé názory

1. Pinochet nechtěl poroučet ekonomice, v tom byla jeho výjimečnost.

2. Pinochet byl skutečně diktátor – to je zřejmý fakt, který nevyvracejí ani jeho stoupenci.

Chile zaznamenalo v období diktatury famózní ekonomický rozvoj. Přičinila se o ni skupina tzv. „Chicago boys“, asi pětadvacet ekonomů, převážně absolventů University of Chicago. Ti zemi naordinovali drastickou, ale účinnou léčebnou kúru na bázi ekonomického liberalismu.
Chile se díky „Chicago boys“ bylo schopno vyhnout měnovým i rozpočtovým krizím, které trápily prakticky všechny ostatní latinskoamerické země. Dařilo se soukromému kapitálu, rostly zisky podnikatelů i mzdy pracujících. Míra chudoby patří na kontinentu k nejnižším. Chilský penzijní systém je dnes považován za vzor nejen pro zbytek Latinské Ameriky, ale i pro země mnohem vyspělejší. Státní rozpočty bývají vyrovnané. Ochrana majetkových práv rovněž funguje nadprůměrně dobře. Skutečnost, že Chile je dnes na poměry kontinentu bohatou zemí, nezpochybňuje dnes téměř nikdo.


Mezi Pinochetem a Hitlerem je obrovský rozdíl !

Augusto Pinochet byl natolik moudrý, že nechtěl poroučet ekonomice. V tom spočívala jeho výjimečnost. Ne každý „pravicový“ diktátor je však automaticky ekonomický liberál.

Adolf Hitlerneprováděl pravicovou hospodářskou politiku. Právě naopak: zavedl státní kontrolu mezinárodního obchodu, kontrolu cen, a to dokonce včetně státní kontroly cen akcií na burze. Hitler znárodňoval (zpravidla v rámci arizace) a podnikům, které zůstaly v soukromém vlastnictví, ukládal úkoly v rámci čtyřletých hospodářských plánů. Německo ve 30. letech patřilo k nejzadluženějším zemím na světě. Německá marka byla nekonvertibilní „měkkou“ měnou. Kdyby Hitler nezahájil válku, Německo by zbankrotovalo.
Zkrátka, Hitlerova hospodářská politika byla takřka přesným opakem liberálního Pinochetova přístupu. Omezování lidských práv bývá většinou spojeno s omezováním ekonomických práv, což je příčinou ekonomických neúspěchů.

Ačkoli pozůstalí po Pinochetových obětech generálovi nikdy neodpustí, po ekonomické stránce si zaslouží uznání. A přestože
jeho výsledky byly znamenité, skutečně nemusíme prahnout po vládě silné ruky.

Diktátoři v čele států zpravidla uvažují po vojensku: věří, že ekonomiku lze ovládat prostřednictvím rozkazů, podobně jako armádu. V Chile to bylo jinak.

Česky

  • Augusto Pinochet - Portrét diktátora (na Neviditelném psu)
  • http://www.euportal.cz/Articles/1106-pinochet-muz-ktery-zachranil-svou-zemi-pred-hruzami-komunismu.aspx
  • 2. LEGALIZACE MĚKKÝCH DROG ...tvrdím, že je lepší mít něco pod kontrolou a na očích...

    Drogová politika Nizozemska je založená na dvou principech:

    1. Užívání drogy je záležitost veřejného zdraví, ne kriminální záležitost
    2. Rozdíl mezi měkkou a tvrdou existuje
    Ad 1. Užívání drogy je záležitost veřejného zdraví, ne kriminální záležitost Je to pragmatická politika. Pokud je problém užívání drog nezastavitelný, je lepší pokusit se o veřejnou kontrolu I svědomím, že výsledky mohou být smíšené. Švýcarsko mělo dlouhé a prudké parlamentní debaty o tom, zda následovat holandský model, ale nakonec rozhodl proti tomu v roce 2004. · Použití měkkých drog obecně není zakázané. · Není protizákonné používat měkkou drogu, musíte však zůstat zodpovědni za své chování s odpovídajícím trestem. · Uživatelé nejsou stíháni za držení malého množství měkkých drog (“pro osobní použití”).
    • Řízení pod vlivem drog je zakázáno.
    • Takzvaný kavárny mají dovoleno prodávat měkké drogy otevřeně a nechat si zásoby větší (pro zákazníky) než množství, které stanoví zákon pro jednotlivce. Platí přísná pravidla a kontrola
    · V praxi - limit “pro osobní použití” je 5 rostlin kanabisu na osobu nebo majetek 5 gramů hašiše nebo marihuany na osobu. Ad 2. Rozdíl mezi měkkou a tvrdou drogou existuje

    Měkké drogy - psychedelický psilocybin, cannabis (produkty hashish a marihuana)

    Rozdíl je ten, zda substance je jen psychologicky návyková (podobné jako kouření nikotinu) nebo také fyzicky návyková (droga může způsobit nebezpečné abstinenční příznaky)Jedním hlavních cílů tohoto opatření je oddělit poptávku po měkkých a tvrdých drogách.Samozřejmě existuje možnost přechodu z měkké drogy na tvrdou, ale není na tuto problematiku jednozančný názor mezi odborníky.Politika “holandského systému” je take zaměřená na omezení podloudného trhu měkkých drog různými gangy a tak redukovat zločinnost. Tvrdé drogy (“nepřijatelná” rizika) - např. Kokain, heroin, extáze)Boj proti překupníkům a velkododavatelům, kteří se snaží nerozlišovat měkké a tvrdé drogy.Tento problém byl pro “holandský systém” největší, protože vedl k centralizaci překupníků všech drog v Nizozemí. Drogová politika Holandska není jasně definovaná Kanabis zůstává kontrolovanou substancí v Nizozemí a to jak majetek, tak výroba pro osobní použití. “Kavárny” nejsou také jednoznačně definované a čatsé soudní spory nemají stejný výsledek, protože je řada mezer v zákonech. Pro holandské ministerstvo spravedlnosti platí gedoogbeleid (politika tolerance) s ohledem na měkké drogy. Oponenti holandské drogové politiky volají po plné legalizaci a jednoznačnému výkladu zákona. Holandské zákony jsou takto udržovány beze změn z důvodu silnému mezinárodnímu tlaku ve vztahu k mezinárodním smlouvám. Tato účelovost je právem kritizována.

    Drogové vymáhání práva

    Holandská vláda řadí boj proti ilegálnímu obchodu s narkotiky ke svým prioritám – zaměřuje se hlavně na boj proti syntetickým drogám.Drogová politika Holandska je koordinována a kontrolována Ministerstvem zdraví a spravedlnosti. Oproti jiným zemím má tato bezpečnosti politika Holandska vysokou úspěšnost.Nizozemsko utrácí více než 130 miliónů € každoročně na tuto problematiku.Množství tvrdých narkomanů se stabilizovalo, dochází k poklesu úmrtí na tvrdé drogy.

    Důsledky politiky na drogách používají statistiky

    Přes legalizaci měkkých drog, použití kanabisu v Nizozemí není vyšší než v jiných zemích západní Evropy: 9.7% mladí muži konzumují kanabis přinejmenším jednou měsíc, v EU po Kypru (23.3%), Španělsko (16.4%), Spojené království (15.8%), Francie (13.2%), Itálie (10.9%) a Německo (9.9%).

    Někteří kritici říkají, že legalizace měkkých drog často vede k rychlejšímu přechodu na konzumaci tvrdých drog. Přesto, procento populace, která vždy konzumovala kokain v Nizozemí je ještě nižší než v Spojeném království, Španělsku a Itálii. Situace je podobná I pro jiné tvrdé drogy.

    Nejnovější události

    Největším odpůrcem drogové politiky Holandska je hlavně strana CDA, která chce legalizaci měkkých drog zakázat.

    Užívání měkkých drog ve veřejných místech

    V roce 2006 v Amsterdamu byla na některých místech ustanovena “zóna zákazu kouření marihuany”. Tento počin však byl nešťastným řešením a defactó měl pouze řešit problem údajného veřejného pohoršování kuřáky marihuany.

    (článek bude průběžně doplňován a aktualizován)

    ______________________________________________________________________________

    3. EUTANÁZIE ...tvrdím, že aktivní eutanázie je humánnější než pasivní...

    Aktivní eutanázie

    znamená doslova usmrcení pacienta. Trestní právo rozlišuje pojem zabití (neúmyslně způsobená smrt) a vraždu (úmyslné, plánované usmrcení).

    U aktivní eutanázie se jedná o vraždu, kdy je pachatelem lékař; lze se setkat i s termínem asistovaná sebevražda - zde je pacient sebevrahem a lékař mu jako spolupachatel vědomě napomáhá poskytnutím prostředků či rad).

    Pojem pasivní eutanázie bývá vykládán často nejednoznačně, a proto se v odborných kruzích vede diskuse o tom, že by vůbec neměl být používán.

    Jeho nejednoznačnost spočívá v úmyslu, či v cíli, kterého má být dosaženo. U aktivní eutanázie je vždy úmyslem usmrcení pacienta, u pasivní eutanázie se

    pak směšují dvě odlišné věci:

    nejde zde o podání preparátu, ale naopak nepodání potřebného léku (nebo nezapojení přístrojů atp.), eventuelně o odejmutí léku (odpojení přístrojů).

    Pokud by takový přístup byl použit u pacienta, který má ještě po zvládnutí kritického stavu naději žít, byla by to (pasivní) eutanázie, neboť zde byl jasný zamýšlený cíl usmrtit. Od toho je pak ale nutno ostře oddělit usmrcení nepřímé, ke kterému může dojít nechtěně (např. při tišení nadměrných bolestí velkou dávkou léků). Toto riziko nepřímého usmrcení není v medicíně např. pro vedlejší účinky léků vzácné.

    Neprodlužování utrpení je v podstatně umožnění důstojně a klidně odejít, když k odchodu nazrál čas a dosloužily životně důležité orgány. I když se zde může zdát být hranice mezi pasivní eutanázií a neprodlužováním utrpení velmi jemná, rozhodující roli zde hraje úmysl nezabít. Hlavním úmyslem lékaře je zde nebránit přirozené smrti, tedy umožnění pacientovi odejít.

    Termín eutanazie

    vymyslel a používal anglický filozof Francis Bacon (1561-1626) pro bezbolestnou, šťastnou a snadnou smrt. Ačkoli se tento pojem dnes používá pro přesně definované medicínské situace, zůstává téma "dobré smrti", či "dobrého umírání" stále aktuální

    Autor: Michael Bartoš | sobota 14.3.2009 13:47 | karma článku: 6.06 | přečteno: 640x

    Další články blogera

    Tato rubrika neobsahuje žádné články...

    Další články z rubriky Ostatní

    Jana Slaninová

    Stříbrné pupeční šňůry aneb V zajetí mobilních spárů

    Kdysi se rodiče museli spolehnout na slovo svého potomka, že bude doma v určitý čas. Když nebyl, většinou byla odměna jistá "pětadvacet na dvě půlky". Doba (z)mobilizovaná, je tak trochu hysterická.

    21.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 17.80 | Přečteno: 338 | Diskuse

    Katerina Kaltsogianni

    Tati, nechci už kulhat!

    „Tati, chci tančit, chci cvičit, chci normálně chodit,“ řekla jsem tátovi v mých osmi letech. Tento příběh je v pořadí druhým ze tří, které mě zformovaly do dnešní podoby. Vážně jsem se od mých tří příběhů asi nezměnila.

    21.2.2019 v 16:24 | Karma článku: 20.40 | Přečteno: 443 | Diskuse

    Luděk Kratochvíl

    Sovětsko-japonské poměřování svalů II. - Nomonchan/Chalchyn-gol 1939

    Po několikaměsíčním relativním klidu byl japonskou stranou vybrán druhý zkušební prostor - sporné území u řeky Chalchyn-gol pod horou Nomonchan-burd-obó v oblasti Barga s příhodnějšími logistickými podmínkami pro japonské jednotky

    21.2.2019 v 14:55 | Karma článku: 21.23 | Přečteno: 519 | Diskuse

    František Skopal

    Kult nahoty a lidská civilizace!

    Náš svět podléhá kultu nahoty! Tělesné odhalování různého stupně lze vidět všude, kde se jen podíváme: na ulicích, na koupalištích, ve společnosti, ale také ve filmech, v časopisech, na internetu, a tak dále, a tak dále.

    21.2.2019 v 14:30 | Karma článku: 11.00 | Přečteno: 836 | Diskuse

    Bohumila Truhlářová

    Jezte polské hovězí se salmonelou a nereptejte, aneb svět se zbláznil

    Neotravujete nás s vašimi nápady kontrolovat naše hovězí maso, stejně na nás jenom žárlíte, protože nestačíte na naši polskou konkurenci, a bacha, jestli nedáte pokoj, budeme kontrolovat vaše pivo...

    21.2.2019 v 14:00 | Karma článku: 23.81 | Přečteno: 717 | Diskuse
    Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 755
    Lékař s pravicovou orientací, euroskeptik. Vážím si pokory u lidí a bojím se "všeználků". Ctím zásadu - slušnost není slabost, slušnost se vyplácí. "Czech lion, with all my soul "

    Najdete na iDNES.cz